Práce na horách a státnice přede mnou, aneb příběhy všedních dní
Co dělám když necestuji? Nejsem nikdy na jednom místě. V cíli stejně cestuji, jen ne takovou dálku a hlavně pracuji. Dělat co tě baví, naplňuje, posouvat se dále, zdokonalovat se. Učit se, učit se od dětí, klientů a lyžovat. Ski areál. Je tu krásně. Trávit dvě hodiny jízdy autobusem z Ostravy na Horní Bečvu a pak po pár dnech zpět. Spoustu lidí by to otravovalo, já to mám ráda. Nejlepší plány na tom cestování tam a zpět jsou ale krásně naivní. ''Budu se v autobuse učit.'' Myslíte, že se učím? Ani zdaleka. Pravidelně u jakékoliv četby usínám, to v tom lepším případě. V tom horším mě začíná bolet hlava. Jo, spánek to jistí. Jde se učit. Realitou zůstává, že nemohu zůstat na jednom místě a tak jak se těším každý týden na hory, tak stejně se těším každý týden do města. Ve volnu jdeme trénovat, zdokonalovat se. Tento víkend jsem měla mít studijní volno - z práce. Řekla jsem žádné hory a budu se jen učit. Státnice jsou přede mnou a mě to začíná lehce zne