Trips, travel and adventure

Vlakem do Bruntálu. Autobusem do Karlové studánky. Zbytek cesty jsem absolvovala po vlastních. Překvapivě jsem se neztratila. Bylo skvělé se po letech vrátit na mi známá i mi neznámá místa. Praděd, Vysoká hole, Pecný, Ztracené kameny a spousta dalších míst. Stačily mi pouhé dva dny. A pak že nemáme čas. Seznámila jsem se se skvělými lidmi. Podívala se na skály. Na zpáteční cestě jsem až do Krnova jela stopem. Parádně ztrávený víkend. Nikomu se nepodařilo mě přepadnout ani okrást či způsobit mi jakoukoliv ujmu :D CESTOU NA PRADĚD JE POTŘEBA SI NĚKDY VYČISTIT HLAVU. SBALILA JSEM OPĚT SVŮJ BATOH A VYDALA JSEM SE, TENTOKRÁT UŽ POD STAN DO JESENÍKŮ - NA MI ZNÁMÁ MÍSTA, KDE JSEM ROKY NEBYLA. AŽ SI ŘÍKÁM, ŽE JE ŠKODA, ŽE TAM JEZDÍM TAK MÁLO OD DOBY, CO JSEM DODĚLALA GYMNÁZIUM. ''Slečno, vy jdete sama?'' slyšela jsem ze spousty stran. No, co je na tom. Říkám si. Faktem je, že před Jeseníky mám respekt.  CESTOU NA PETROVY KAMENY, VÝHLED NA PRADĚD

Ráno pod vrcholem Špičák Po probuzení pokračuji na vrchol Špičáku. Přes Debrník a jezero Laka mířím na Modravu. Cestou na Debrník mě chytla bouřka.  Morálka upadá. Zachovávám klid a vzpomínám na hodiny fyziky na gymnáziu. Jak se počítala ta vzdálenost blesků, hromů a bouřky? Návštěva Prášilského jezera, jezera Laka, Poledníku, Modravy a Kvildy. Spaní pod širákem v dešti a další zážitky. Závěr týdenního cestování, kdy máte vše,co potřebujete k životu sbalené na zádech. 30.7.2017 Železná ruda – Špičák – Debrník Spím, zavěšena mezi stromy v lese. Asi deset minut chůze od lyžařského areálu Špičák. Jsem kousek od civilizace. Vyspala jsem se nejlépe za poslední dny. Člověk by nevěřil, jak je spaní v hamace pohodlné. Probouzím se časně ráno s východem slunce. Následně ale znova usínám. Jsem líná vstávat. Po snídani se vydávám po sjezdovce na vrchol Špičáku. Je krásný, letní, slunečný den a cesta na vrchol mi trvá dlouho. Na Špičák ( 1202) přicházím kolem třinácté hodiny poled

HŘENSKO Mým cílem je návštěva Pravčické  brány  v Českém švýcarsku.  Po celodenním výletu,  pokračuji  do Děčína - města,  považovaného  za bránu do  Českého švýcarska.  Chcete -li jet vlakem,  tak Děčín je jasná volba.  Je však dobré si dávat pozor,  aby vás zde neokradli.  Život ve Šluknovském výběžku není,  dle řeči místních obyvatel,  žádná lahoda.  Příroda je zde však okouzlující.  Městu Ústí nad Labem,  se ve večerních  hodinách  rovnou vyhněte.  Zvlášť pokud jste žena  a pokud  cestujete sama. A v Plzni si dejte pivo. Stojí za to.  HŘENSKO Paní na mě vyděšeně kouká, když se ji ptám, jestli mohu platit českými korunami. Češka to bere téměř jako ujmu a spustí:‘‘však jste v česku.‘‘ Nakonec si padneme do noty a bavíme se. Zjišťuji, že dotyčná zná Pustevny, které kdysi navštívila. Posilněna na cestu si ještě nechám ukázat cestu k Pravčické bráně. Následně si v klidu venku dopiji kávu, poděkuji a mířím dále. Od paní vyfasuji ještě vizitku, kdybych se zde náhodou chtěla ubyt