VÍKENDOVÝ TRIP V JESENÍKÁCH ZÁŘÍ - ŘÍJEN 2017

Vlakem do Bruntálu. Autobusem do Karlové studánky. Zbytek cesty jsem absolvovala po vlastních. Překvapivě jsem se neztratila. Bylo skvělé se po letech vrátit na mi známá i mi neznámá místa. Praděd, Vysoká hole, Pecný, Ztracené kameny a spousta dalších míst. Stačily mi pouhé dva dny. A pak že nemáme čas. Seznámila jsem se se skvělými lidmi. Podívala se na skály. Na zpáteční cestě jsem až do Krnova jela stopem. Parádně ztrávený víkend. Nikomu se nepodařilo mě přepadnout ani okrást či způsobit mi jakoukoliv ujmu :D

CESTOU NA PRADĚD

JE POTŘEBA SI NĚKDY VYČISTIT HLAVU. SBALILA JSEM OPĚT SVŮJ BATOH A VYDALA JSEM SE, TENTOKRÁT UŽ POD STAN DO JESENÍKŮ - NA MI ZNÁMÁ MÍSTA, KDE JSEM ROKY NEBYLA. AŽ SI ŘÍKÁM, ŽE JE ŠKODA, ŽE TAM JEZDÍM TAK MÁLO OD DOBY, CO JSEM DODĚLALA GYMNÁZIUM.

''Slečno, vy jdete sama?'' slyšela jsem ze spousty stran. No, co je na tom. Říkám si. Faktem je, že před Jeseníky mám respekt. 

CESTOU NA PETROVY KAMENY, VÝHLED NA PRADĚD

V pátek jsem se s lehkými obavami balila na poslední chvíli. Na skok jsem se podívala domů do Trojanovic. Zařídila si poslední věci a ujížděla směr Ostrava. Vše bylo tak strašně na rychlo, že jsem myslela, že neodjedu. 

NAPROSTÁ SPOKOJENOST, USMÍVEJ SE :) 

V sobotu jsem se nutila brzy ráno vstát z postele. Opravdu jsem se nutila. Nějak se mi už ráno nikde nechtělo. Vystoupit z komfortní zóny? Jet sama? Nakonec byla motivace jet silnější než obavy. Sbalila jsem si nejnutnější věci - stan, karimatku, spacák, vařič, propan-butanovou bombu, sušené jídlo, pár kousků oblečení, trochu peněz a doklady.

PETROVY KAMENY

V Ostravě potkávám Naty, spolužačku z gymnázia. To je náhodička. Vidíme se asi po čtyřech letech a tak trávíme společnou cestu sdělováním zážitků. V tu chvíli si člověk uvědomí, jak strašně ten čas ubíhá. 

LÍTÁM :D PÓZA

V Bruntále vystupuji z vlaku a přibíhám k autobusu, který se chystá k odjezdu. Mířím směrem Karlova Studánka, kde jsem v 10:40. Cestu jsem zvládla rychle.  Vystupuji na parkovišti, kde se míjím s bývalým lyžařským trenérem Radkem, který si mě ale nevšimne. Někde zrovna ujíždí na kole. 

CESTOU NA JELENNÍ STUDÁNKU 

Nejedná se o klasické poznávací cestování. Připadám si jako bych nejela do hor, ale domů. Konečně ze mě spadlo napětí. Jeseníky jsou tvrdé hory. Ne radno je podceňovat. 

''CESTA NÁM PŘINÁŠÍ ŠTĚSTÍ, NE JEJÍ CÍL''

Vzpomínky

Autobusem projíždím cestami, kde jsem hodiny a hodiny trávila na tréninku na koloběžce nebo na kolečkových lyžích. Byly to skvělé, bezstarostné časy. 

Z Bruntálu se do Karlovy Studánky nechám líně dovézt autobusem. Kochám se ubíhající krajinou a sleduji listí na stromech, hrající všemi podzimními barvami. Je to nádhera. 

Z Karlovy Studánky mířím k Barborce po stezce Bílé Opavy. Potkávám zde dost lidí. Nahodím si však své tempo a předbíhám spoustu lidí včetně těch bez krosny. Jeden z turistů vtipkuje:''Slečno, vy máte tempo, nevzala byste mě na záda?'' ''Bych vás neunesla'' odvětím a s úsměvem pokračuji dále po modré. Je to lahoda. 

Při stoupáku na Barborku si mě asi spousta lidí plete s nějakým sportovcem, protože netuším proč mě tolik lidí zdraví. Ano, Knápková je opět středem pozornosti a to si o to nikdy neříkám. Jde to jaksi samo. Ne vždy je to však výhra. 

V 12:20 se konečně ocitám na Barborce. Zde se seznamuji se dvěma sympatickými muži. Po krátkém povídání si vyměňujeme kontakty a pak pokračujeme každý svou cestou. Kluci míří z Pradědu, kdežto já se tam teprve chystám. 

Na poslední chvíli ale měním plány a mířím na Jelenní studánku na druhou stranu. Procházím přes  Vysokou holi, Pecný, Ztracené Kameny. V 15:15 pokračuji dále směrem, po zelené turistické značce, na Skřítek. Před Ztracenými Kameny potkávám partu orientačních běžců ze Žamberka a společně pokračujeme na Skřítek. Dávám si s nimi i seběh s krosnou. Kde se krosna hrabe na ultralehký běžecký batoh? Krosna není ale tak těžká, tak to stále jde. Jde asi i o zvyk.

Na Skřítku se u piva rozhoduji, kde budu pokračovat. Nemohu se rozhodnout. Do 19 hodin musím najít místo, kde si postavím stan. Pak už půjdu po tmě. Ideální by byl Rabštejn, kde to znám. Kdysi dávno jsem zde bivakovala a také lezla po skalách.

Selfie s panoramaty

V 17:40 mířím na Rabštejn. Je to zdlouhavá cesta, kterou si krátím sběrem hub v lese. O hodinu později stále nejsem na místě. Užívám si klid a jdu pomalu. Vychutnávám si samotu. Nikde nikdo. Jen já sama procházející lesem.

NA VRCHOLU PECNÝ (PEC)  1334 m n. m

Proč Cyrilův pupek a kdo to byl Cyril?

Cyril byl, a možná že stále je, vodácký instruktor, který s námi sjížděl Sázavu no a měl trochu větší bříško. Na Rabštejně, na kterém jsme byli o měsíc později po vodáckém kurzu, jsme si na Cyrila vzpomněli a název pro Pupek byl jasný :D

NA ZTRACENÝCH KAMENECH

VÝHLEDY ZE ZTRACENÝCH KAMENŮ

VÝHLEDY

V 19:10 konečně přicházím na loučku u Rabštejna. Už je zde postavených pár stanů. Já se jdu tedy vrhnout do stavění toho mého. Je už šero a tak to chci stihnout do tmy.

NEJLEPŠÍ JÍDLO NA CESTÁCH

Vařím večeři - klasiku - ovesné vločky s kandovaným ovocem a vším možným. 

V 20:16 se neobvykle chystám ke spánku. Jsem unavená. Budu dnes spinkat jako miminko. Rabštejn je nádherný. Mám na něj také spousty skvělých vzpomínek, jako např., lezení po skalách, společné večery u táboráků, šílené nápady. Například dodnes nezapomenu, jak mě jeden ze spolužáků vyhecovali, abych vylezla na strom. Já to samozřejmě zvládla, jenže pak jsem se bála skočit a slézt jsem nemohla. Pak mě chytal jeden ze spolužáků - Jakub. Nebo například vzpomínky na přelézání skalních převisů Květiny a převisu s názvem Pupek. Se spolužačkami jsme však převis přejmenovali na Cyrilův pupek.

1.10. 2017

RABŠTEJN A ZÁBAVNÁ CESTA DO OSTRAVY 
RABŠTEJN - RÝMAŘOV - BŘIDLIČNÁ - BRUNTÁL - KRNOV - OSTRAVA

TAK TADY DNES SPÍM

NĚCO TEPLÉHO NA ZAHŘÁTÍ

VÝHLEDY ZE SKAL

JEDEN ZE SKALNÍCH ÚTVARŮ

CELKEM VÝŠKA, BOJÍM, BOJÍM

VYJÍT NA SKÁLU ALE STÁLO ZA TY VÝHLEDY

Probouzím se v 8:30. Nasnídat se a vyráží se. Noc byla chladná, tak se musím zahřát.  Vařím snídani a vydávám se do skal na zříceninu hradu Rabštejn. Projdu si okolí a vyrážím zpět dolů. Mířím však na opačnou stranu, než na tu po které jsem včera přicházela. Na rozcestníku se dávám po žluté směrem na Rýmařov. Je to báječné. Cesta, která mi dělá radost.

CESTOU DO RÝMAŘOVA

V ALEJÍCH

Ze začátku jdu po hlavní cestě, než se po chvilce napojím na lesní cestu. Čeká mě 13 km cesty přes Janovice. 

Ve 12:30 mi zbývá ujít 7 km do cíle a o hodinu později se ocitám v Rýmařově. Z Rýmařova pokračuji do Bruntálu. Čeká mě dalších 20 kilometrů cesty. Není to zas tak málo. A abych si zkrátila dlouhou chvíli tak stopuji.
První auto, které mi zastavilo bylo auto plné chlapů. To je typické. Řidič zastavil a vzadu se už chlapi cpali k sobě. Když jsem jim však sdělila že nemířím směrem Karlova studánka, ale směrem Bruntál, tak si zklamaně sedli zpátky.
Já se však nevzdávám. Je to docela adrenalin. No po pravdě, mě místy štve ta ignorace lidí.

DO BRUNTÁLU JE TO JEŠTĚ KUS CESTY PO ASFALTCE, JDE SE STOPOVAT

Před Rýmařovem mě ke křižovatce sveze starší pán, který však míří do Karlové studánky, takže opačným směrem. Pět kilometrů mi také pomohlo. V Rýmařově mi zastaví slečna se psem. Cestou si skvěle popovídáme. Klára, jak později zjišťuji jméno, mě doveze až do Krnova. Tím mi ušetřila čas i cestu. 

Je 15:10 a já si v Krnově kupuji lístek a sedám si do vlaku, který mě odveze až do Ostravy. Jsem tak krásně vyčerpaná, že mi bolest nohou nepřipadá ani jako bolest. Super stav :) To dokážou endorfiny. 

Chci a budu muset Jeseníky navštěvovat častěji. Cíl výletu splněn. Budu muset naplánovat opáčko.