Trips, travel and adventure

Přílet na Rhodos Je 15. června 2019 a ujíždím do Prahy. Klasicky nestíhám a najednou projíždí kolem mě taxi, ok tak jedu. Dva kufry s sebou - vypadám na té tramvajové zastávce v Ostravě Mariánských horách asi velmi vtipně. Taxi chycen. ''Dobrý den, nevadí, že mám tolik věcí?'' ''V pořádku, slečno.'' ''Prosím jeďte rychle. Za dvacet minut mi jede vlak.'' prosím řidiče. Měla jsem ještě nějakou časovou rezervu, přesto bych nechtěla, aby mi propadla předem zakoupená jízdenka. Vše jsem stihla.  Další obavou pro mě bylo vyznat se v Praze. Naštěstí mám pusu, že. Super, potřebuji jen zjistit, jak se dostat z Hlavního vlakového nádraží na letiště. Jsem zde dříve a mám velkou rezervu. Velmi ochotní lidé na nádraží mi poradí odkud jezdí přímá linka na letiště. Nyní jsem v klidu. Mám ale spoustu času, takže mi nezbývá nic jiného než sedět na nádraží a čekat.  16. června jsem na Rhodosu. Konečně. Natěšená na animace.  Komplikace Po dvou

Můj klasický životní styl. Sbalit se, odjet na sever Čech. Proč ne? Být otevřená novým věcem. Cesta na druhý konec republiky. Žádný problém.  Výhledy na Sněžku a okolní kopce Opravdové hory Ne, že by Beskydy a Jeseníky nebyly opravdové hory, ale tady je to tak jiné, že si říkám, že jsem v České republice. Nejvíce mě dostávají ty kilometry sjezdovek. Krása. Pec pod Sněžkou je takové podhorské město. Díky horám, turistice a hlavně díky lyžování to zde opravdu žije. Areál v Peci pod Sněžkou Zdokonalujeme se Věc, o které také často píši na instagramu - posouvání se dále, zdokonalování se. Včera jsme měli skvělé secvičení techniky snowboardingu. Opět se člověk dozví spoustu užitečných věcí. Bylo to velmi konstruktivní pro mou práci a pro seberozvoj. Ta pravá po pracovní pohoda končící zimy.  Když cítíte, že nejste spokojeni, změňte to Cílem je spokojenost. Lidé okolo vás budou spokojeni, pokud budete i vy spokojeni a pozitivní. Pokud nejste spokojeni odráží se to na spou

Co dělám když necestuji? Nejsem nikdy na jednom místě. V cíli stejně cestuji, jen ne takovou dálku a hlavně pracuji. Dělat co tě baví, naplňuje, posouvat se dále, zdokonalovat se. Učit se, učit se od dětí, klientů a lyžovat. Ski areál. Je tu krásně.  Trávit dvě hodiny jízdy autobusem z Ostravy na Horní Bečvu a pak po pár dnech zpět. Spoustu lidí by to otravovalo, já to mám ráda. Nejlepší plány na tom cestování tam a zpět jsou ale krásně naivní. ''Budu se v autobuse učit.'' Myslíte, že se učím? Ani zdaleka. Pravidelně u jakékoliv četby usínám, to v tom lepším případě. V tom horším mě začíná bolet hlava. Jo, spánek to jistí. Jde se učit.  Realitou zůstává, že nemohu zůstat na jednom místě a tak jak se těším každý týden na hory, tak stejně se těším každý týden do města. Ve volnu jdeme trénovat, zdokonalovat se.  Tento víkend jsem měla mít studijní volno - z práce. Řekla jsem žádné hory a budu se jen učit. Státnice jsou přede mnou a mě to začíná lehce zne