Výlet na můj oblíbený kopec v Beskydech, místo které ještě není zamořeno turisty a snad ani nebude

Jak už nadpis článku napovídá, tak neprozradím název místa, kopce, na který jsem se vydala. Někteří mí přátele, možná, měli to štěstí a já jim tohle nádherné, nedotčené místo ukázala. Ti kteří to štěstí neměli, nezoufejte. Můžete si o tom přečíst. Tento článek je o mnoha jiných věcech. 

SLOVO ÚVODEM

Práce v dnešním světě nás stále více nutí k aktivnímu odpočinku. K odpočinku bez informačních technologií, bez signálů a nebo také bez lidí. Je to problém dnešní moderní doby, která nás zahlcuje informacemi. Informacemi o tom, co je správné a co je špatné. Co je in a co ne. A ano, když neposloucháte média a chováte se jinak můžete na své okolí působit zvláštním dojmem. A to nás může přivádět k zamyšlení. Tedy pokud se máme snahu zamýšlet. 

PLÁN

NĚKDO BYL KREATIVNÍ 

Dnešní den představoval plán, vizi. Cílem bylo jen plán zrealizovat. Motivaci jsem na to dnes měla. A myšlenek jsem měla plnou hlavu. Jakmile jsem vyběhla, bylo to jinak. Najednou jsem nemohla přemýšlet. Jen jsem běžela a běžela a běžela a nemyslela na nic. Stav, jak já mu říkám, tady a teď, byl zde. No a pak jsem šla a šla a šla a užívala si klid přírody, bez lidí. 

NO A PAK JSEM ŠLA A ŠLA......
Propadala jsem se sněhem, který pode mnou křupal a v kterém mé nohy zanechávaly stopu. Místy jsem uklouzla a spadla. A zase jsem se zvedla. Tak to dělám vždy. Nikdy nezůstanu ležet na zemi. Vždy se zvednu, seberu se a jdu dál. 

V lese jsem slyšela kroky plaché zvěře a stoupala na kopec. Ten však dnes nebyl mým cílem. Cílem bylo užívání si toho křupání a naslouchání pobíhající zvěři. 

VRCHOL

Byl úžasný. Jak už to tak bývá. Myslím však vrchol kopce, abyste náhodou nebyli pomýlení. Ale i jiné vrcholy bývají úžasné, co si budeme povídat. 

Užívám si západ slunce i poslední zbytky sněhu. Kdybych si připevnila na záda skialpy, tak jsem mohla nahoru i na nic. Dalo by se to, jako nic. 

Když netrénuji, tak přesně tyhle chvíle jsou ty, které mi chybí. Cítím se doslova nabitá energii. Takový povolený doping. Endorfiny. 

TAK KDYŽ UŽ JSEM NA HOŘE, TAK SE MUSÍM PROTÁHNOUT. 

PŘESTALO MI PRASKAT i V UCHU :D

Začalo to včera - praskání v levém uchu. Když jsem na to nemyslela, přestalo to. Ale pak se to znovu objevilo. Dnes opět. ''Budeš si muset zajít na ušní a tam ti to propláchnou.'' sdělil mi doma otec. 

''Ale prosím tě, to přejde.'' odvětila jsem. Všechno přejde. Maličkosti. 

No a jak jsem předpokládala. Vrátím se domů z kopce a nic. Žádné praskání sláva. Jsem vyléčena. :D

 A TAKÉ SKLÁDÁNÍ VERŠŮ

S LIDMI TO OBČAS TĚŽKÉ BÝVÁ

ŽÁŽITKY Z TOHO ČLOVĚK MÍVÁ...a tak podobně. 

NEVŠEDNÍ DNY

To jsou ty dny, kdy něco podnikám a já stále něco podnikám. Takže moc všedních dnů není. Všechny dny jsou nevšední. Každý den vás někde posune. Ať blíže, či dále k vysněnému cíli. 

SAMOTA

Záleží na pojetí tohoto slova.
Můžete být mezi lidmi a zároveň se cítit naprosto osamělí.
 Naopak můžete být sami,
ale cítíte absolutní sounáležitost
se svými přáteli či většinou populace. 

Jde vždy o úhel pohledu. 

CO VŠAK SAMOTA PŘINÁŠÍ?

Napadlo vás to taky? Ano?  Máme možnost promyslet si podstatná rozhodnutí. Máme možnost vypnout, nemusíme vůbec myslet. Nemusíme myslet na nic. Jsme jen tady a teď. Pro člověka, který cvičí jógu, popřípadě využívá jiné formy relaxace či autogenního tréninku to nemusí být problém. 

Avšak pro někoho jiného může být problém vůbec vypnout.  

A je to právě samota, kdy se můžeme ponořit hlouběji do vlastních myšlenek a neřešíme věci okolo. 

Stav, kdy můžeme přijít na odpovědi, a nebo si můžeme pokládat více otázek. Opět záleží na úhlu pohledu. 

ŠKODOU JE, ŽE MÍST BEZ LIDÍ UBÝVÁ.

Lidé jdou na kopec, aby byli sami a v cíli tam potkají spoustu lidí, ne -li přátel. Svět je malý.


BESKYDSKÁ OBLAST TMAVÉ OBLOHY

Jedno z míst, kde se dají vidět hvězdy. Nikdy jsem zde však nespala. A to už jsem nocovala na spoustě zajímavých místech. Budu to muset někdy napravit.
Třeba to stihnu ještě před odletem.

Vezmu si hamaku a bude to nádherná noc.

 VÝHLEDY - NE TŘEBA KOMENTÁŘE 

BOŘÍM SE

PRALES

Vrchol

A HLAVNĚ BLBNUTÍ NA VRCHOLU
TO JE NEJDŮELEŽITĚJŠÍ

Důležitost věcí se velmi přeceňuje.
 Zážitky jsou přece v životě to nejvíc.
 To, na co nikdy nezapomenete.
 A právě to si můžeme dokonale užít.

A TAKÉ DŮLEŽITOST SPONTÁNNÍCH AKCÍ. A JDE SE BLBNOUT. CO VÍC SI PŘÁT. 

:D :D :) :) 

ZKOUŠÍM PROVAZ, ALE NA TEN NEMÁM ROZSAH 

ŠŇŮRU JEŠTĚ ZVLÁDNU 

POTŘEBA SUNDAT TRIČKO, PROTOŽE NE KAŽDÉHO ZAJÍMÁ PŘÍRODA 

A TYTO NEZAPOMENUTELNÉ ZÁPADY. NA TOMHLE KOPCI JE TO VŽDY ZÁŽITEK

UŽ SE NÁM ZAČÍNÁ STMÍVAT. ČERVÁNKY

U MOHYLY. SELFIE NESMÍ CHYBĚT :D