TOUR DE REPUBLIC - SUMMER 2017 1. POLOVINA 2. části

HŘENSKO

Mým cílem je návštěva Pravčické brány v Českém švýcarsku. Po celodenním výletu, pokračuji do Děčína - města, považovaného za bránu do Českého švýcarska. Chcete -li jet vlakem, tak Děčín je jasná volba. Je však dobré si dávat pozor, aby vás zde neokradli. Život ve Šluknovském výběžku není, dle řeči místních obyvatel, žádná lahoda. Příroda je zde však okouzlující. Městu Ústí nad Labem, se ve večerních hodinách rovnou vyhněte. Zvlášť pokud jste žena a pokud cestujete sama.A v Plzni si dejte pivo. Stojí za to. 

HŘENSKO
Paní na mě vyděšeně kouká, když se ji ptám, jestli mohu platit českými korunami. Češka to bere téměř jako ujmu a spustí:‘‘však jste v česku.‘‘ Nakonec si padneme do noty a bavíme se. Zjišťuji, že dotyčná zná Pustevny, které kdysi navštívila. Posilněna na cestu si ještě nechám ukázat cestu k Pravčické bráně. Následně si v klidu venku dopiji kávu, poděkuji a mířím dále. Od paní vyfasuji ještě vizitku, kdybych se zde náhodou chtěla ubytovat. 

Pod Pravčickou bránou 

Na Pravčické bráně. Mají prý otevřeno do 17 hodin, tak mám co dělat. Všude kolem mě je spousta turistů. 
V 17:05 jsem na Pravčické bráně – unavená a zmoklá. Dala bych si nyní jen sprchu a spánek. Toto je ale nevýhoda pěší turistiky. Na cestě se vám nálada střídá – lepší chvíle střídají ty méně lepší (záměrně nepoužívám slovo horší). Každá situace má řešení.

Pohled na Pravčickou bránu 

Že bych ale Děčín měla v lásce se říct opravdu nedá. Opět po roce zde potkávám ty samé lidi. Opět po mě chtějí peníze. Asertivně mladým mužům vysvětluji, že mají jít do práce a že jim peníze z principu nedám. Člověk se může zamyslet nad tím, že se má v cíli vlastně dobře, když vidí stejně staré lidi, žijící na druhém konci republiky naprosto v odlišné situaci. 
Šluknovský výběžek – jen pár kilometrů od hranic – je celkově ve špatné ekonomické situaci. Lidé jezdí za prací za hranice a nebo ji nemají. 
ÚSTÍ NAD LABEM - Město, které nikdy nespí
‚‘‘Takže až když by mě přepadli, tak to budete řešit?‘‘ ‚‘No, ano, až když by se vám něco stalo. Ale nebojte se, mys tady stále jezdíme.‘‘ ‚‘‘Super, to je dobré vědět!‘‘ odvětím už s úsměvem na tváři. Jinak to brát nemůžete. Ono to ani jinak brát nejde. Policisté mě posílají do jedné z hospod. A tak jdu přečkat těch pár hodin do rána.
V hospůdce si venku přisedám k neznámým lidem. Za pár minut jsou už známi. Zjišťuji, že se jedná o kolegy z práce, kteří pracují s mladistvými v jednom z nízkoprahových zařízení. Nakonec zde zůstávám do rána a povídám si. Zjišťuji z hovoru spoustu informací o městě.
 Podle slov místních to není bezpečné město. 
Mám možnost navštívit pivní muzeum. Na to ale kašlu. Zas tak velký fanoušek nejsem. 
Chci už Plzeň opustit a vydat se dále. Nakonec mě ale něco napadne.

 Katedrála sv. Bartoloměje na náměstí Republiky v Plzni

29.7.2017 – Plzeň - Železná ruda 

Na jednu Plzeň v Plzni u Parkánu

V 19 hodin už sedím na kávě a pivu v místní restauraci. Káva a pivo? Říkáte si zvláštní kombinace? Možná ano. Pokud se vám po této kombinaci pití nedělá špatně, tak doporučuji. Pivo vás utlumí a káva vás nakopne. Takový klid a energie. 
Berte to s nadsázkou. Musím však zaklepat, že špatně mi nikdy nebylo a účinek je zaručen.
Šlapu nad sportovní areál, kde se chystám přespat. Cestou potkávám pod areálem stanovat Němce, kteří se nebojí spát ve stanech přímo na parkovišti pod areálem. Já chci ale větší klid. Vydávám se tedy dále až do lesa. Mezi dva stromy uvazuji hamaku. 
Poté večeřím rybičky, čistím zuby, píši deník, provádím hygienu a ulehám. Tento den byl opravdu skvělý. Člověk nikdy neví, kde se ocitne. 
Jsem zde spokojená jako nikdy. Usínat za svitu hvězd, zavěšená v hamace mezi stromy. Na to má málo co. Zítra mě čeká výstup na Špičák a následně cesta na Modravu. Už se nemůžu dočkat.






Ústí nad Labem - Praha - Plzeň 


V 18 hodin konečně přicházím do Železné rudy. Dala jsem si krásnou procházku. 

DĚČÍN Na závěr si dopřeji plzeňské pivo.  Nyní chci pokračovat v pátrání za krásami města Plzně (jestli zde nějaké najdu) a zbytek se uvidí. 29. 7. 2017 - SOBOTA 
Pokračuji dále v chůzi podél hlavní cesty. 28.7.2017 – PÁTEK Hřensko – Děčín – Ústí nad Labem                                        SCHÖNAV 13 hodin jsem u přívozu Schöna a čekám na převozníka a loď, abych se mohla za 40 kč dostat na druhý břeh. Poprvé sedím v převozu a mířím do Hřenska v České republice. Moc pěkné. 

Převoz z Schöna - Hřenska

Hřensko je přírodní nejníže položená obec na Labi a to ve výšce pouhých 115 m. n. m.V Hřensku procházím uličkami, plnými vietnamskými prodejci. Nechci však na tržiště a hledám obchod. Potřebuji už svou denní dávku kávy. Mám štěstí a narazím na malý krámek, kde mě obslouží příjemná paní. Kupuji si novou mapu Českého Švýcarska, plánuji cestu a dopřeji si menší svačinku v podobě kávy a sladkých šátečků. Zmatená MíšaStále mám pocit, že jsem v Německu. Je to tím, že zde lidé mluví více německy než česky a je zde opravdu spousta německých občanů. Jako by jste nebyli za hranicemi.Pravčická brána V 14:45 opouštím konečně Hřensko a vydávám se po červené turistické značce k Pravčické
Nyní jsem ráda, za svou pláštěnku. Nenechám se tedy rozhodit deštěm a čekám pod stříškou u občerstvení. Dávám si jablečný cider a čekám až se déšť trochu umoudří.
Po dvaceti minutách jsem nad Pravčickou bránou. Musím už dolů. Pláštěnka z hlavního nádraží v Praze mě zachránila. Projdu si tedy konečně, v klidu a bez deště, okolí. Dnes usnu kdekoliv. Je na čase vyrazit dále.

V 19:20 už sedím v autobuse z Hřenska do Děčína.Pravdou je, že vůbec netuším, kde budu nyní pokračovat. V 19:47 bych měla být v Děčíně na autobusovém nádraží. Zažívám zde deja vu. Přibližně rok zpátky jsem zde bivakovala asi ve od dvou do pěti hodin do rána. 
Kolem 23 hodiny přijíždím do Ústí nad Labem. Jen co vystoupím z vlaku a procházím podchodem, začínám pochybovat o tom, že byl dobrý nápad zde jet. Jsou zde opravdu divní lidé. Jde z nich strach. Už od nádraží mám neblahý pocit, že mě někdo sleduje. Proto zrychluji krok,obezřetně se koukám za sebe a snažím se dostat se co nejdále od vlakového nádraží. U nádraží stojí policejní auto a tak mě nenapadne nic lepšího, než se policistů zeptat na radu, kde zde přečkat do rána. Když jim sděluji, že by si měli udělat pořádek s tím kdo jim chodí po nádraží tak jen kroutí hlavou, že mohou zakročit, až kdyby se něco stalo.  Chvíli se bavíme pozorováním místních. Prý je to tady zde stejné každý večer. Přichází žena k autu. Lehká děva – nebo jak tuto ženu chcete jinak nazvat přichází k autu. Super podívaná. A ono nic. Nemůže sehnat žádného klienta. Nakonec odchází se starším mužem pryč.
Vzápětí slyšíte řev místních. Dva muži se o něco hádají. Je to tady hotové divadlo. A to říkám dost z nadsázkou. Kdo to nevidí na vlastní oči, tak nepochopí. V mém seznamu se jedná o město, kde nemám v plánu se v budoucnosti vracet. Zlatý Děčín.
S místními si nakonec povídáme u sklenky piva dlouho do ranních hodin. Čas rychle ubíhá. Ráno navštěvujeme jednu ženu, která nám poskytne azyl na zbývající dvě hodiny, které musím v Ústí nad Labem přečkat.Seznamuji se  s další ženou. Je stejně stará jako já, avšak má dvě děti. Pro měnepředstavitelné. Uvaří nám kafe a poskytne azyl na pár hodin u sebe doma. Mám možnost dát si sprchu a tak přijímám. Následně sedíme u kávy až do brzkých ranních hodin. Ráno jedu zpět do Prahy. Volba jet přes Prahu je momentálně nejlepší volbou cesty, když pokračuji na jih.

V 7:45 ráno už sedím ve vlaku směrem na Plzeň a Železnou rudu. Mám v plánu jet už nyní do Železné rudy. Ve vlaku se však rozmýšlím. V Plzni musím přestoupit. Nakonec zde zůstávám. Nikdy jsem v Plzni nebyla a tak proč ji nenavštívit.Vystupuji v Plzni na hlavním nádraží a vydávám se do města. Kupuji si jídlo. Jsem unavená a krásně se zde rozpršelo.
V 9:15 se zde rozhoduji zůstat na celý den a večer pokračovat dále. Chci poznávat. Jen ještě nevím co. Utíkám si koupit jídlo na cestu a nezapomenu přibalit vlhčené ubrousky. Jedna z mála věcí, bez které ani ránu. 
Po nákupu pokračuji v poznávání Plzně. Kochám se náměstím a Plzeňskými uličkami. V 11 hodin však vyrážím na brzký oběd do místní hospůdky. Dávám si gnochi s kuřecím masem a sýrovou omáčkou. Po obědě neodolám doporučení místních lidí a stavuji se na pravou nepasterizovanou Plzeň do hospůdky u Parkánu.  Musím konstatovat, že je to ta nejlepší pivo, které jsem kdy pila. Mám zde přeci starého kamaráda, kterého něco přes rok neviděla. A tak mu volám. Nakonec měním plány a zůstávám v Plzni. Setkáváme se, míříme na pivo. Dnes už třetí, jak to tak počítám. No udělala jsem si v Plzni takový pivní den. Zjišťuji zde konečně jaký je rozdíl mezi obyčejným pilsnerem urquelem a pilsnerem urquelem přímo z Plzeňského prazdroje. Nejde to srovnávat.
Měním po třetí plány a zůstávám v Plzni na noc. Je to ta nejlepší alternativa v danou chvíli. Na cestách se nemá spěchat. Říká se. A tak se tímto heslem snažím řídit. A tak nikde nespěchám a nic neřeším.
Probouzím se až odpoledne. Lze vidět, že jsem byla opravdu unavená. Nějak mě to cestování zmohlo. Nasnídám se a vyrážím na další cestu. Kolem 15 hodiny jsem už na vlakovém nádraží, kde mě hodí můj kamarád. Taková ta setkání po dlouhém čase jsou příjemná. Člověk si jich více váží. Zvlášť když nevíte, kdy se setkáte a jestli vůbec se setkáte.
Z Plzně mířím něco po třetí hodině polední do Železné rudy. Vystupuji v Železné rudě – Alžbětíně v 17:15. Krásně jsem se projela. Na zastávce však zjišťuji, že jsem měla vystoupit o zastávku dále a tak se vydám dále pěšky. Je pěkné počasí. Jsem nadmíru odpočatá a tak nemám důvod se neprojít.
V Železné rudě – Alžbětíně si doplňuji svou denní dávku kofeinu formou kávy, kterou už nutně potřebuji.  

Dnes je celkově velmi poklidný cestovní den. Pivo belgické značky, které si dávám v místní cukrárně. Nekecám. Opravdu ho kupuji v cukrárně a je opravdu dobré.Tady na západě si ty piva nemohu nějak odpustit.¨Kolem 20 hodiny jsem v Železné rudě na náměstí a konečně mířím z civilizace do hor. Po půlhodině už mířím po zelené turistické značce ke sportovnímu areálu Špičák. Je to zde velmi krásné. Tato turistická oblast mi trochu připomíná domov – jen je zde méně lidí. I lanovka zde má s Pustevnami ne malou podobnost.