TOUR DE REPUBLIC - SUMMER 2017 1. část

CESTA DO NĚMECKA

Bad Schandau (lázeňské město)

Sbalit se do jednoho batohu. Vše se tam musí vejít. Polovinu věcí vytahuji a nechávám doma. Jedu na noc, abych byla ráno na místě. Ostrava - Praha - Německo - Hřensko. Užívám si cestu a krásný den. Cesta s Pákistáncem. Domluva v němčině a putování Německem a Hřenskem. Cesta k Pravčické bráně.

26. 7. 2017 CESTA

Je 21:17 a já čekám ve Frenštátě pod Radhoštěm na vlakovém nádraží a mířím neznámo kam. Otec, který mě odveze na vlak si neodpustí pichlavou narážku: ''Za tři dny budeš zpátky, nebo tě doveze policie.'' Já mám v plánu týdenní turistiku. Věřím, že otec pravdu nemá. Netuším co tou policií chtěl říct. Pravděpodobně narážka na můj, ne příliš dobrý orientační smysl. Pojištění nemám. Neřeším. Jsem v České republice a nebo kousek za hranicemi. Možná trochu riskuji. No, nesmí se nic stát.

Výchozím bodem pro mě bude PRAHA. Na nádraží večeřím, otcem připravované, kuře s jasmínovou rýží.

27. 7. 2017 DEN PRVNÍ

Ostrava – Praha – Bad Schandau – Schöna – Plebischtör (Pravčická brána) - Hřensko

Ve 3:28 ráno sedím ve vlaku směrem na Prahu. Jsem v Přerově a vlak stojí. Nic se neděje už dobrou čtvrt hodinu. ''Sakra, já chci jet.'' Pohyb, pohyb. ''Co se děje? Proč stojíme?'' kolují mi hlavou otázky.

Po rozjetí vlaku usínám.

V 8:29 sedím v expresu Praha - Hamburg a jedu směrem do Bad Schandau. Je to pro mě odvaz jako nikdy. Všude ve vlaku je mnoho cizinců. Nyní jedu poprvé sama do zahraničí, když nepočítám takové ty cesty za hranicemi - v horách. A to se nepočítá. Že pojedu zrovna do Německa bych sama do sebe nikdy neřekla. Německy neumím nic. A to co jsem uměla na gymnáziu, jsem dávno zapomněla. Připravena ale jsem - německá konverzace v batohu to jistí :D

Je neuvěřitelně osvobozující rozhodnout se prakticky z minuty na minutu, kde pojedu a nic neplánovat. Samozřejmě že mám seznam míst, kde se chci podívat ale neplánuji kdy, kde, v kolik, kde budu spát a jsem otevřena jakýmkoliv změnám. Cítím se tak svobodně.

A MÉ POCITY?

Nemám strach, což mě samotnou překvapuje. V Praze na hlavním nádraží si kupuji pláštěnku do výbavy. Budu ji totiž možná potřebovat a jak se říká, kdo je připraven není překvapen. Ve vlaku dobíjím powerbanku a mobil.

Že hned první den své cesty zavítám za hranice ČR jsem nečekala. Ve vlaku cestuje spousta lidí za nákupy do Drážďan, jak se dozvídám z různých hovorů. V kupé jsem se třemi ženami a jedním mužem. Muž něco píše na počítači a ženy se učí podle slovníku německé fráze. Budu se na němčinu muset také podívat. Nechávám to však na později. Nějak si poradím. Jsem nadšená, plná očekávání. Těším se. Jedu vstříc - doufám - skvělému dobrodružství. Sama. Naprosto volná. Nemusím se na kohokoli vázat.

A ZMĚNA, U MĚ, OPROTI LOŇSKÉMU ROKU?

Letos jsem připravena změnit své plány a to kdykoli. V neplánování přeci spočívá ta nevázanost a radost. A to je přeci podstata cestování. Samozřejmě nejen to :)

Neplánovat a nespěchat. Nikdy totiž nevíte, kolik skvělých lidí na cestách potkáte.

Sedíte, pozorujete v oknech vlaku ubíhající krajinu, města....., okolí. Užíváte si každé minuty své cesty.

ZÁŽITKY Z VLAKU - CÍTÍM SE BEZPEČNĚJI VEDLE PÁKISTÁNCE, NEŽ VEDLE ČECHA

Cestou si do kupé, kde sedím spolu s jedním mužem a dvěma ženami přisedne další muž. Nový cestující nám začíná vyprávět jeho životní příběh. O jeho ženě, která ho podvedla a zlomila mu srdce. Z muže je cítit nádech agresivity spolu se závanem alkoholu, který před cestou pravděpodobně pozřel Z muže začíná jít strach.

V tu chvíli se dám do řeči s druhým mužem. Mluví plynule česky, jen lehce neskloňuje. Zjišťujeme spolu s ostatními ženami, že pochází z Pákistánu. Chválíme jeho češtinu. A jsme všechny upřímně rády, že ho máme v kupé.

NĚMECKO

CESTA DO BAD SCHANDAU

V 11:30 odjíždím autobusem z Bad Schandau do města Schöna a to za 2,30 eur. Ze Schöny pokračuji do Hřenska a následně po modré turistické značce k Pravčické bráně (Prebischtor). Večer budu už opět v ČR. Německy nakonec moc nemluvím. Vše řeším v angličtině.

''Schöna (ŠÉNA)?'' ptám se řidiče v autobuse a podávám mu euro. Řidič přijímá a podává mi lístek. Jsem v autobuse a projíždím Německými vesničkami. V Schöna to vidím na malý oběd. Od rána jsem toho moc nesnědla. Nějak při tom shonu nemám hlad.

Vlakové nádraží Bad Schandau

SCHÖNA

V Schöna se dám do řeči s paní:''Bitte, Prebischtor?'' Paní na mě spustí plynulou němčinou a začne ukazovat rukami směr. ''Stále rovně a podél Labe (Elbe)'' říká německy. To hlavní jsem pochytila a mířím na cestu.

Dvakrát mi radí na cestě místní. Trochu se nemohu zorientovat. Nakonec se ale domluvím rukami nohami, anglicky, německy a pokračuji na přívoz Schöna (HŘENSKO).

Vychutnávám si teplý letní den a cestou podél jabloňové aleje se dokonce nasvačím. Co víc si přát?

A tak si takto pochoduji saským Švýcarskem. Cestou na polích pozoruji poštolky, které lítají všude kolem. Mířím k Pravčické bráně a sluníčko začíná krásně pálit. Bude to nádherný den.