NA HORSKÝCH KOLECH PO BALKÁNĚ 2. polovina 2. části - BOSNA A HERCEGOVINA - ČERVEN 2017
Po cestování v Albánii se vracíme zpět do Černé hory. Cestou zastavujeme v Bosně a Hercegovině, kde přenocujeme a vracíme se domů do České republiky, kde naše cesta končí.
NÁVRAT DO ČERNÉ HORY 15. 6. 2017
V 7:45 vyjíždíme z ubytování a pokračujeme přes hory v naší cestě. V 10 hodin přijíždíme do města s názvem Rijeka Cernojevica, kde se fotíme a dáváme si pivo. Po čtyřiceti minutách pauzy vyrážíme dále. Cesta probíhá v poklidu až do dvanácté hodiny polední, kdy začíná být šílené horko. Míříme do vesnice Došli. Jsem v tu chvíli KO. Začínám mít křeče na stehně v iliotibiálním pásmu a v prstech u nohou. ''Sakra, co to je?'' říkám si v duchu. Musím ale dále. Když na tento problém přestávám myslet tak za chvíli mizí a já to nějakým způsobem rozjedu.
V Dodošli máme, u vody, další občerstvení, pivo a limonádu. Chlapi se koupou a já si fotím řeku a výhledy.
Kolem šestnácté hodiny přijíždíme do našeho cílového ubytování u Čecha Richiho. Já jsem strašně unavená. Těším se na spánek a taky už bych byla raději doma.
16. 6. 2017 CESTA DOMŮ SE ZASTÁVKOU V BOSNĚ A HERCEGOVINĚ
Balíme se a odjíždíme od Richiho. Zastávku máme u Baaru u moře, kde se pár hodin koupeme. Jsem u moře po devíti letech a tak si to užívám i přes to, že preferuji hory. Užívám si slanou chuť mořské vody, čistý mořský vzduch a žár slunce.
Odpoledne si jdeme sednout v Baaru do baru. Do restaurace Bar. Hotové slovíčkaření. Jedná se o restauraci s výhledem na širé moře, kde se můžete u piva kochat výhledy a jemným, příjemným mořským vzduchem a jen tak odpočívat při znělkách klidné hudby. ''Večer zde musí probíhat skvělé diskotéky.'' říkám si. My ale pokračujeme dále v cestě a tak se na diskotéku nepodívám.
Kolem 18 hodiny přijíždíme za hraniční přechod v Bosně a Hercegovině a objíždíme opět řeku Taru. Na kopcích pod námi pozorujeme kaňon řeky s průzračně modravou vodou. Cesta je na můj vkus velmi úzká. Velmi těžce se zde vyhýbáme, na kolech, autům. Místní obyvatele zde jezdí auty jako prasata. Moc nedbají dopravním předpisům. Splavování řeky Tary je i zde v Bosně velkým byznysem. Zde se jezdí třetí a poslední část řeky. Cesty jsou zde však stále škaredé. Vedle cest, zde v horách můžete vidět jen pár baráčků.
Dnes chceme už v autech dojet co nejdále. V 20 hodin máme být podle navigace v Sarajevu, kde máme v plánu se ubytovat.
Kolem 20 hodiny jsme v Bosně. Radan hledá přes booking.com ubytování. Při jízdě autem hledáme wi-fi připojení. Nikde v okolí ale není signál a nebo jsou všechna připojení zabezpečena heslem, což je problém. Data jsou na mobilu slabá. Smůla. Rezervace ubytování přes mobil nebyla asi dokončena. Nemáme spojení. Víme jen, že se jedná o místo poblíž městu Visoko, ležící 33 kilometrů od Sarajeva. Míříme autem, za velkého a prudkého deště, na místo. V 21 hodin je internetový signál stále nedostupný. Libor s pivem v ruce: ''Dej sem tu navigaci. Já chci vidět, kde jedu. Tady vzadu neslyším, co to říká.'' Radan:''Tady to máš.'' Podává nám navigaci dozadu.
Člověk se alespoň ve večerních hodinách zasměje. V 21: 15 vjíždíme na další dálnici. Jedeme a smějeme se Liborovým hláškám. Radan:''Libor je takový český mamko tatič.'' Já:''Kdo?'' Radan: ''no, Srbský komentátor a komik.'' Už mi to začíná docházet.
Při hledání ubytování máme navíc obavu z místních ''Tureckých záchodů'' a lá díra v zemi. To je na mě silné kafe. Dokonce mě přejde chuť k vykonání jistých potřeb.
V 21:20 konečně přijíždíme do ''našeho'' zabukovaného ubytování. Všichni doufáme v nepřítomnost tureckých záchodů. Vše je nakonec v pořádku. Říkám si, jakou může mít člověk radost z obyčejné záchodové mísy.
PROBLÉMY SE NAJDOU JINDE
Opět nemáme v pokoji ručníky a otec si opět stěžuje. No, vzhledem k tomu, že jsme nikde neměli ručníky, až na ubytování v jednom hotelu v Albánii se není čemu divit. Pro mě žádná novinka. Mám svůj ultraskladný mini ručník. Aneb kdo je připraven není překvapen, že jo? :)
JÁ A MÉ STAVY :D
Já však nejsem svatoušek. Míšu bez jídla a beze spánku nechcete zažít. V těchto případech je lepší dělat, že neexistuji. Nevšímat si mých blbých poznámek, stížností a špatné nálady. Jednoduše je lepší mě ignorovat.
Vraťme se k zmiňovanému ručníku. Dám si sprchu a jsem spokojená. V 21:44 přibližně probíhá další modlitba při oslavách v postním měsíci Ramadánu. ''Dnes se asi nevyspím.'' To je děs. Ne, že bych měla cokoli vůči jakémukoliv náboženství. Dnes však nemám náladu na zpěvy. Kdo by chtěl ve třičtvrtě na deset večer poslouchat zpěvy muslimů, linoucí se tímto místem v rozhlase? Já mám tedy o ukolébavce na dobrou noc jinou představu. No, opět si stěžuji. Pro jednou to budu muset vydržet. Nemám na výběr, zas a znova.
NÁVRAT DO ČERNÉ HORY 15. 6. 2017
V 7:45 vyjíždíme z ubytování a pokračujeme přes hory v naší cestě. V 10 hodin přijíždíme do města s názvem Rijeka Cernojevica, kde se fotíme a dáváme si pivo. Po čtyřiceti minutách pauzy vyrážíme dále. Cesta probíhá v poklidu až do dvanácté hodiny polední, kdy začíná být šílené horko. Míříme do vesnice Došli. Jsem v tu chvíli KO. Začínám mít křeče na stehně v iliotibiálním pásmu a v prstech u nohou. ''Sakra, co to je?'' říkám si v duchu. Musím ale dále. Když na tento problém přestávám myslet tak za chvíli mizí a já to nějakým způsobem rozjedu.
V Dodošli máme, u vody, další občerstvení, pivo a limonádu. Chlapi se koupou a já si fotím řeku a výhledy.
Kolem šestnácté hodiny přijíždíme do našeho cílového ubytování u Čecha Richiho. Já jsem strašně unavená. Těším se na spánek a taky už bych byla raději doma.
16. 6. 2017 CESTA DOMŮ SE ZASTÁVKOU V BOSNĚ A HERCEGOVINĚ
Balíme se a odjíždíme od Richiho. Zastávku máme u Baaru u moře, kde se pár hodin koupeme. Jsem u moře po devíti letech a tak si to užívám i přes to, že preferuji hory. Užívám si slanou chuť mořské vody, čistý mořský vzduch a žár slunce.
Odpoledne si jdeme sednout v Baaru do baru. Do restaurace Bar. Hotové slovíčkaření. Jedná se o restauraci s výhledem na širé moře, kde se můžete u piva kochat výhledy a jemným, příjemným mořským vzduchem a jen tak odpočívat při znělkách klidné hudby. ''Večer zde musí probíhat skvělé diskotéky.'' říkám si. My ale pokračujeme dále v cestě a tak se na diskotéku nepodívám.
Kolem 18 hodiny přijíždíme za hraniční přechod v Bosně a Hercegovině a objíždíme opět řeku Taru. Na kopcích pod námi pozorujeme kaňon řeky s průzračně modravou vodou. Cesta je na můj vkus velmi úzká. Velmi těžce se zde vyhýbáme, na kolech, autům. Místní obyvatele zde jezdí auty jako prasata. Moc nedbají dopravním předpisům. Splavování řeky Tary je i zde v Bosně velkým byznysem. Zde se jezdí třetí a poslední část řeky. Cesty jsou zde však stále škaredé. Vedle cest, zde v horách můžete vidět jen pár baráčků.
Dnes chceme už v autech dojet co nejdále. V 20 hodin máme být podle navigace v Sarajevu, kde máme v plánu se ubytovat.
Kolem 20 hodiny jsme v Bosně. Radan hledá přes booking.com ubytování. Při jízdě autem hledáme wi-fi připojení. Nikde v okolí ale není signál a nebo jsou všechna připojení zabezpečena heslem, což je problém. Data jsou na mobilu slabá. Smůla. Rezervace ubytování přes mobil nebyla asi dokončena. Nemáme spojení. Víme jen, že se jedná o místo poblíž městu Visoko, ležící 33 kilometrů od Sarajeva. Míříme autem, za velkého a prudkého deště, na místo. V 21 hodin je internetový signál stále nedostupný. Libor s pivem v ruce: ''Dej sem tu navigaci. Já chci vidět, kde jedu. Tady vzadu neslyším, co to říká.'' Radan:''Tady to máš.'' Podává nám navigaci dozadu.
Člověk se alespoň ve večerních hodinách zasměje. V 21: 15 vjíždíme na další dálnici. Jedeme a smějeme se Liborovým hláškám. Radan:''Libor je takový český mamko tatič.'' Já:''Kdo?'' Radan: ''no, Srbský komentátor a komik.'' Už mi to začíná docházet.
Při hledání ubytování máme navíc obavu z místních ''Tureckých záchodů'' a lá díra v zemi. To je na mě silné kafe. Dokonce mě přejde chuť k vykonání jistých potřeb.
V 21:20 konečně přijíždíme do ''našeho'' zabukovaného ubytování. Všichni doufáme v nepřítomnost tureckých záchodů. Vše je nakonec v pořádku. Říkám si, jakou může mít člověk radost z obyčejné záchodové mísy.
PROBLÉMY SE NAJDOU JINDE
Opět nemáme v pokoji ručníky a otec si opět stěžuje. No, vzhledem k tomu, že jsme nikde neměli ručníky, až na ubytování v jednom hotelu v Albánii se není čemu divit. Pro mě žádná novinka. Mám svůj ultraskladný mini ručník. Aneb kdo je připraven není překvapen, že jo? :)
JÁ A MÉ STAVY :D
Já však nejsem svatoušek. Míšu bez jídla a beze spánku nechcete zažít. V těchto případech je lepší dělat, že neexistuji. Nevšímat si mých blbých poznámek, stížností a špatné nálady. Jednoduše je lepší mě ignorovat.
 |
| Odpočinek po vyjížďce v Albánském hotelu |
RAMADÁN
Devátý měsíc Islámského kalendře, při
kterém se musí každý muslim
(vyznavač víry Islámu) postít (nejíst),
nepít alkohol a oddat se modlitbám.
Letos Ramadán probíhal od
večera pátku 26. 5. 2017
do večera soboty 24. 7. 2017
Díky Ramadánu a místním motlitbám jsem toho moc nenaspala. Ráno však pokračujme z Bosny
konečně domů. Dospávám v autě. A to je závěr výletu :)
Komentáře
Okomentovat