NA HORSKÝCH KOLECH PO BALKÁNĚ 1. ČÁST

 Sbalit horská kola, naskládat se ve čtyřech do auta spolu s koly a vyrazit za hranice. Přežít cestu, poznat jinou kulturu, stihnout se ztratit. Projet se na raftech na řece Taře, vidět mešity, ráno se probudit za budíčku modliteb, nebo kvákajících žab - to vše a mnohem více je Albánie, Černá hora a Bosna a Hercegovina



CESTA 9.6. 2017 
Autem odjíždíme ve 3:00 hodiny. Cesta je zdlouhavá.Mluvím za sebe, ale cesta autem mě odjakživa ničí - je mi špatně a jsem otravná. Ne, že bych normálně nebyla otravná, ale když je mi špatně, tak se mnou není řeč. Otec a chlapi si myslí, dle mého chování, že jsem nevděčná. Není to tak, jen to nedávám najevo a nejsem tak společenská a všeobecně bych nerozebírala sama sebe a svou náladovost. Kdo mě dost zná, ví, že jsem při svých ''náladových stavech'' na zabití.V 18:45 jsme v Černé hoře a v 20:00 u Kaňonu Tary, kde se kocháme výhledy na kaňon. 

PRVNÍ TRAPAS
Zastavíme na benzínové stanici za hraničním přechodem ze Srbska do Černé hory. Zde na mě klepe muž přes prosklený balkón a chce otevřít. Já to neumím, dotyčný se směje a musí obejít budovu. 

BLONDÝNA NA BALKÁNĚ, ŽE BY PRO MÍSTNÍ ATRAKCE, NEVÍM :D
Z benzínky utíkáme přes cestu k autu. Auta na mě troubí jak splašené. Otec začíná s tím, že mě ve Španělsku přepadnou. No něco na tom bude, přesto si stále myslím, že to není tak zlé. Lidé mají strašné předsudky. 
Sobota 10.6. 2017V devět ráno vyjíždíme už na kolech s batohem. Trasa ze Žabljaku je nádherná. Taková Srbská jungle. Celou cestu se lemují panoramata, která s chutí pozorujeme. Samota, klid, panenská nedotčená příroda, kterou máme možnost projíždět. 

NA SAMOTĚ U LESA
V Žabljaku jsme ubytování u paní u lesa na konci místní ulice. Zde na vás dýchne klid a můžete vypnout. Opodál chaloupky můžete vidět planinku, louky a pasoucí se dobytek.  Zvířata se zde v lesích pasou volně samy  - na sobě mají zvoneček, aby je majitelé našli.

Výhled na Dormitor z města ŽABLJAK

Žabljak má název, 

pravděpodobně

podle kvákajících žab 
v okolí, jak nám sděluje 
místní paní domácí

NP Dormitor

Rafting na řece Taře - Pondělí 12.6.2017

Kaňon Tary

Kaňon řeky Tara je 

nejhlubším  kaňonem 

v Evropě a druhým 

nejhlubším kaňonem na světě.

Ráno vyjíždíme z Černé hory od paní domácí a vydáváme se na předem domluvený sjezd  řeky Tary na raftech. Jedná se o rafty pro osm lidí.  Na místě vyfasujeme neopreny, záchranné vesty, přilby a pádla. Naskáčeme do raftů a vydáváme se na splav. Nejedná se však o splav celé řeky, nýbrž poloviny. To ale v tu chvíli ještě nevíme. Na raftu sedíme s dalšími lidmi – angličané a další.

Plavíme se tedy v kanónu Tary a kocháme se přírodou. Čekala jsem větší adrenalin. Prakticky si jen párkrát zabereme pádly, ale jen na určitých úsecích. Řeka je klidná, což je logické, protože si instruktoři nevezmou na svědomí jakýkoliv možný problém.  

Při první zastávce vystupujeme z lodí a jdeme se podívat, kde se do Tary vlévá další řeka. První úsek trasy není až tak vzrušující a adrenalinový.

Příroda je však nádherná a voda, po které se plavíme je průzračně namodralá. Řeka je ledovcového původu a je tím pádem šíleně ledová.

Sjezd probíhá na dvou až třech raftech.

Na jednom z úseků máme pauzu  a další možnost podívat se na místní přírodu, tentokráte ve formě koupání se. Já do vody skočím – je však opravdu ledová, takže utíkám  za chvíli na břeh.

UPLAVALA NÁM  PANÍ

Při koupání se pár odvážlivců pokouší o skoky do vody a stane se, že jednu turistku začne unášet proud. Instruktoři musí tedy zakročit a jeden z nich jede paní pomoc. Pro nás se v tu chvíli odehrává divadlo. Jsme už sice na rovné vodě, kde proudy nejdou na pohled vidět, avšak stále tam jsou. Instruktor musí v tuto chvíli zakročit.Bere raft a sám se na něm vydává o pár metrů níže, kde pomůže druhému instruktorovi.

Po raftu nás čeká oběd  a dezert ve formě koláče. Poté už pokračujeme autem na jih. 

...................