NA HORSKÝCH KOLECH PO BALKÁNĚ 1. polovina 2. části

Projet okolo Skadarského jezera. Ochutnat místní Albánské a Černohorské speciality. Vidět život lidí v Albánii, poznat jinou kulturu. A přežít výjezd a sjezdy přes hory v tom největším možném horku a už téměř bez pití a mnohem více. 

VÝHLED NA SKADARSKÉ JEZERO Z ČERNÉ HORY

10. 6. 2017 ŠPATNĚ ODBOČIT, MÁLEM ZMOKNOUT, DOMLUVIT SE SVOU LÁMAVOU ANGLIČTINOU

 Ráno vyrážíme z města Žabljak přes Malou Crnu Goru. Kocháme se okouzlujícími výhledy a  pozorujeme z výšin kaňon Tary. Ten je nyní díky místním suchům vyschlý. 

Chlapi jdou až na kraj a fotí si výhledy. Já tak odvážná nejsem - jen nakouknu a odstoupím. Propast pod námi je dost hluboká.   

V plánu máme objet celý kaňon Tary. 

Z Trsy projíždíme národním parkem Dormitor, přes Sušičko jezero, Nedeljno a městečko s názvem Trsa, kde přespíme.

Póza s Liborem 

V Trse neodbočím do kopce, kde máme být ubytováni a pokračuji v cestě serpentinami. Za chvíli mi ale dojde, že musím jet špatně. Asi dvakrát se vracím dolů ze serpentin a dvakrát nahoru. Opět mi asi chybí kilometry. Musím si dát navíc. Nejlepší je vracet se ve vlastních stopách, tedy v případě, že ostatní už neodbočí.  

Otec je za mnou a nikdo přede mnou. Jak se ale vracím, tak není nikde ani živáčka. To mi připadá divné. Snažím se ale zachovat chladnou hlavu. Ostatní jeli za mnou tak někde musí být. Vracím se zpět do kopce. 

Po chvíli, naštěstí potkávám auto s místními. Těm bohužel v jejich řeči nerozumím ani slovo. Stále ještě s chladnou hlavou začnu anglicky. Super. Podařilo se. Zjišťuji, že minuly cyklisty a radí mi, že se mám vrátit. V tu chvíli mi padá kámen ze srdce. Děkuji jim, přejeme si šťastnou cestu a já pokračuji na jistotu do kopce směrem Milogora. Nahoře potkávám ostatní. Radan a Libor se smějí. Mám oproti nim asi hodinu zpoždění. Nyní mě čeká jídlo, sprcha a spánek. Jsem mrtvá. 

Cvičení

Neděle 11.6. 2017

Z Trsy vyrážíme přes Lice, Pišce a pokračujeme cestou přes Národní park a vracíme se opačnou stranou přes hory do Žaljaku. 

Ráno vstáváme brzy. Chceme kolem deváté být na cestě. 

Zádrhel č. 1

Na první křižovatce směrem od našeho ubytování odbočíme špatně, opět. Ne třeba komentovat. Jedu s otcem. Já jsem byla očividně mimo, nevím co jsem dělala. Máme jet směr Žabljak, vracíme se na místo ze kterého jsme vyjeli, což je na první pohled naprosto logické. To co už logické není, je to, že ceduli v tu chvíli na rozcestníku nevidím a nevím na kterou stranu máme jet i když to chlapi říkali. Já v tu chvíli asi nevnímala. 
Otec volá Radanovi, ale místo klidného hovoru, začne řvát do telefonu. Já kroutím hlavou. Nemám ráda řev. Nahodím flegmatický přístup. Nebudu se nervovat. Otce ale nemám šanci uklidnit, naprosto zbytečné. 

Smích a panoramata 

Samozřejmě, že se máme vrátit. Tak se vrátíme. Vše dobře dopadlo. Jsme už na správné cestě. Chlapi na nás čekají v hospůdce. Mají toho taky dost. A jakby ne. 

Cesta je strašně zdlouhavá. Po těchto zkušenostech vím, že klasická turistika a běh bude u mě asi vždy TOP 1. Na horském kole je cestování parádní. Rychle to ubíhá. Člověk stihne projet delší trasu. Stihne se dostat dále. Za mě se ale nic nevyrovná pěší turistice, kdy člověk nemá možnost, aby si něčím (kolem) vypomáhal. Vše závisí jen na něm a hlavní důvod je ten, že na kole se všude nedostanete, kdežto po vlastních nohách se máte možnost dostat a prozkoumat opravdu neobvyklá místa. Turistika i cykloturistika má své výhody i nevýhody. Záleží na vašich preferencích. 

Na oběd se stavujeme v chaloupce, kolem které v horách projíždíme. Na cedulích vidíme nabídku místního jídla a zároveň si chceme odpočinout. 

Paní domácí nám donese obrovský talíř s množstvím místního jídla. Ochutnáváme kajmak, kvašenou zeleninu, prssciuto a chléb kruh (typický chléb pro balkánský poloostrov, něco jako česká veka, neberte to ale jako dogma - ta naše chutná opravdu jinak. Kdo byl např. v Chorvatsku, tak ví, o čem mluvím) 

ilustrační foto
https://www.google.cz/search?q=kajmak&sourcez http://www.serbia.com 

Kajmak 

Jedná se o jedno ze srbských národních

jídel. Konzistenčně i chuťově je to

 něco mezi sýrem a máslem.

Pochutina se dělá z mléčných škraloupů,

 které se nechají odležet a jí se jako 

pomazánka spolu s chlebem

V neděli se vracíme zpět do města Žabljak. Cestou se stavujeme ve městě a sháníme lístky na rafting a dáváme si něco na jídlo. Potom už s plnými bříšky pokračujeme na kolech do cíle naší dvoudenní cesty. Konečně jsme ''doma'' u paní v Žabljaku.

Já jsem zničená a lehám si u domu do trávy. Užívám si lesní samoty. Nikde nikdo. Jen křik žab a v dáli pasoucí se dobytek. Večer spím jako zabitá. 

12.6. 2017     ČERNÁ  HORA  A  ALBÁNIE

Po zážitku na raftech (viz. článek na horských kolech po balkáně viz. 1.část) se odpoledne autem přesunujeme ke Skadarskému jezeru na jih do Albánie. Na počasí to jde už znát. Včera jsem mrzla v elasťácích a dnes mám kraťasy  a stále je mi horko.  

Ubytováni jsme tentokrát u Čecha Rikiho, žijícího v Černé hoře. Spíme v chatkách u jezera. Kvákání žab mě už unavuje. Po přesunu už jen odpočíváme a šetříme síly na další dny. 

13.6.2017    ALBÁNIE

Albánie

v 11:00 hodin přejíždíme do Albánie. Čím více se blížíme na jih, tím je slunce ostřejší a šlapání náročnější. Stavujeme se na pivo na osvěžení. 

Pauza 

Projíždíme místními Albánskými městy. Fascinují mě místní stavby. Můžete zde už vidět náznak východní kultury a také směs náboženství - islámu a křesťanství. Při projíždění zrovna odbíjí zvony k modlitbě v místních mešitách. 

Albánské chodníky

TRAPAS CESTOU DO SKADARU - SVALIT SE JAK HRUŠKA K ZEMI

Cestou ve městě se při jízdě kochám výhledy, dívám se před sebe a při zastavování nestihnu zareagovat a svalím se k zemi na bok jako padlá hruška. 

Přidat popisek

Jakmile spadnu, sbíhá se ke mě jeden mladý Albánec a pomáhá mi na nohy. Vysmátá mu v angličtině děkuji. Další trapas, super. 

Výhledy z pokoje - Skadarské jezero v Albánii

Kolem 16:00 přijíždíme do města Sködar (Skadar) v Albánii. Tentokrát bydlíme v hotelu. Z místních staveb máme trochu strach. 

Z okna pokoje máme nádherný výhled na hory a na řeku. Jsme na druhé straně Skadarského jezera. 

Užíváme si odpočinek u bazénu, jídlo a výhledy. 

Pohodička 

OKOLO SKADARSKÉHO JEZERA  14. 6. 2017

Dnes objíždíme Skadarské jezero z Albánie ze Škadaru a pokračujeme do městečka Virpazar na Černohorské straně. 

V 10:15 jsme u Albánských hranic a míříme zpět do Černé hory. 

U hranic se stavujme na pivo, abychom utratili Albánské peníze. Na hranicích zde mají místní byznys ve formě žebrání. Jedna z místních žen obchází auto za autem. Celníci ji napomínají. Když napomenutí nepomůže, tak ženu vytlačují autem od hranic. Vypadá to tu, jako na denním pořádku. 

Po přejetí hranic míříme dále na kolech po rozpálené asfaltové cestě. Všichni toho máme plné zuby. 

 To ale ještě není vše. To nejhorší nás teprve čeká. V tom nejhorším horku šlapeme přibližně pěti, ne -li více kilometrovými serpentinami přes kopce v Černé hoře. Problémem je, že není nikde nikdo a už vůbec ne voda. 

Jsem zničená
Odpočinek po výjezdu na jeden z kopců v Černé hoře

Zde odpočíváme v jedné restauraci. Doplníme vodu a v horku pokračujeme dále. 

Tato vyjížďka dala celé skupině zabrat. 

Vyjedeme na vrchol a čeká nás sjezd a výjezd a sjezd. Stavujeme se na jídlo a pití. Směji se Liborovým hláškám: ''Nevařím, jak Radan, perník z mariánky.'' 

Máme hlad a Libor prohlásí:''Dal bych si nějaký perník.'' (pozn. perníkem je myšlena jakákoli sladkost) 

Je 15:30 a konečně jsme se dočkali. Jsme nad Virpazarem, V malé vesničce v horách. Auta zde můžete vidět bez značek a všichni se mezi sebou zdraví troubením. 

S želvičkou, někde v horách nad Virpazarem

Nad Virpazarem v horách nám začíná docházet pití. Všichni máme už únavový stav a navíc každý bez vody. Cestou je jako v tropech. Šlapání na kole začíná být kilometr od kilometrů náročnější. Stoupáme na nejvyšší bod kopce a poté sjíždíme. 

Cesta nahoru je nekonečná. Nohy mě nebolí ale horko mě vyčerpává. 

Jsme nad kopcem v Livari. Fotíme si Skadarské jezero, na které máme krásný výhled. Občerstvujeme se. Dávám si zasloužený nanuk. Už bychom měli klesat dolu. 

Když opět vidíme před sebou kopec. Stoupáme dále nahoru do 420 m a tzv. Duravči. 

Zde mám krizi. Lehám si na zem se záchvatem smíchu. Už nemůžu. 

Dnes, podtrženo, sečteno máme nastoupaných 1170 výškových metrů. 

Přejedeme přes hory a ocitneme se ve vesnici s názvem Godina. 

V Godině se mi opět povede vtipný zážitek s domlouváním s místními. Ptám se anglicky jednoho z místních obyvatel, kde se nacházíme a on odvětí: ''Godina.'' Nechápu, co má dotyčný s rokem. (pozn. godina je chorvatsky/srbsky rok) Ptám se znovu. ''Jak se jmenuje toto město?'' Když mi odpoví opět Godina, tak mi to po chvíli dojde. 

Paráda. Konečně vím, kde jsme :D  Se smíchem místnímu člověku děkuji :D

V 18 hodin se po dlouhé celodenní tůře ocitáme ve Virpazaru, kde přespíme. Chlapi jdou ještě do hospody. Já nějak nemám náladu. Brzy usínám.