Chania, město s pozůstatky Benátské kultury a jak jsem jedla kaktus

Chania, 
nebo též Xania. 
Městečko,
 nacházející se na
 severozápadním cípu
 ostrova Kréty, 
v oblasti stejného názvu  - Chania. 

Příprava
Sobota. Konečně po týdnu volno, které využíváme k návštěvě dalšího většího města na Krétě.

Vyrážíme

V sobotu 25. 8. 2018 máme sraz v 9:10 před recepcí s francouzskou animátorkou Mandy. Ta se však na sto procent nevyjádřila, jestli její účast na společném výletu platí.

Tedy čekáme, ale zbytečně. Nikdo nedorazil.

Vyrážíme s Anet, na autobus, samy. Díky čekání nestíháme.

Víme jen, že přímý autobus do Chanie odjíždí něco před půl.

Na zastávku přicházíme v 9:26, avšak autobus zde už není. Ujel před dvěma minutami. Máme opravdu štěstí. Hodinu přistáváme na zastávce a čekáme na další spoj.

S Anet a Barunkou na pizze

Cesta

Dočkáme se a v 10:25 sedíme v přímém spoji do Chanie. Aspoň, že takto. Nemusíme v cíli přestupovat ani v Rethymnu.

Já cestu, naštěstí, prospím.

Všeobecně mi bývá špatně v autobuse. Spánek mi ale vždy pomůže.

Na místo jedeme dvě hodiny. Je to dálka.

Jo MIXALA, v okresu Chania se totiž čte X jako CH 

MĚSTO CHANIA

Loďky zde slouží jako obchůdky

Budovy v centru města Chania

V přístavním městečku, ve kterém nabízejí projížďky v kočáře

Projížďka v kočáře

Procházíme se společně městem. Anet okouzlí koně, protože je má ráda. Spíše je miluje. V ČR jednoho koníka vlastní a tak jsem museli za koňmi. 

Komy, užívající si jízdu

Protože chtěla udělat Anet dobrý skutek, vyrazili jsem shánět po městě zeleninu a ovoce, které jsme sehnali v pět set metrů vzdáleném obchůdků. Koupili jsem mrkve a jablko a vyrazili zpět do přístavu za koňmi. Anet si to užívala. Já už lehce na nervy. Trochu jsem byla unavená. Strpím to, řekla jsem si.

Co se však nestalo po nakrmení koně?

Majitel koně nám nabídku projížďku zdarma. Tedy jedeme. Projel s námi Benátské uličky a měli jsme k tomu i historický výklad. Bylo to v cíli moc pěkné. Neplánované, ale super. 

A tak jedeme

Koně takto stojí v zástupu u přístavu a čekají, než si někdo objedná jízdu.

Neříkám, že je to v těch teplotách pro zvířata dobré.

Budovy v centru města. Podle vzhledu pozůstatek Arabské kultury.

Arabové, kteří, v minulosti vyhnali Benátčany si postavili v centru vlastní architekturu. 

Lodě v přístavu

Poetický název lodě Joy/ Radost

Přístav a město Chania

Cesta k majáku, který je typický pro toto město

Chania

Odpočinek. Jen tak si lehnout na stage a chvíli nic nedělat je ideální. 

Uličky ve městě. Jedná se obchůdky, ale z druhé strany. Podnikatelé zde mají sklady.

Úzké uličky v Chanii mi připomínají Benátky. Opravdu je zde vliv Benátské kultury. 

Kočky všude. To je typické pro celé Řecko. 

Pravděpodobně pozůstatek Turecké/ Osmanské kultury

Cesta
Dočkáme se a v 10:25 sedíme v přímém spoji do Chanie. Aspoň, že takto. Nemusíme v cíli přestupovat ani v Rethymnu.
Já cestu, naštěstí, prospím.
Všeobecně mi bývá špatně v autobuse. Spánek mi ale vždy pomůže.
Na místo jedeme dvě hodiny. Je to dálka.

Chania
Něco kolem půl jedné polední jsme na místě. Čekáme na autobusové zastávce a pokoušíme se dovolat Kubovi s Nikol.
Sedíme a čekáme. "To je zase domluva" říkám si. Mám hlad a tak si kupuji na rychlý oběd alespoň zeleninový salát s kuřecím masem.

Máme špatný signál. Nakonec se nám Niky dovolá a tak vyrážíme s Anet směr přístav.
Já s krabičkou zeleninového salátu v ruce, který do sebe láduji za pochodu městem.

Ptáme se ještě na cestu a vyrážíme.
Cílem číslo dvě je najít přechod a přejít hlavní cestu, za poledního provozu.
Místní nám nakonec zastaví i mimo přechod na mávnutí. Tak se to zde dělá.

Přístav v Chanii
Pokračujeme rovně skrz město a konečně se, přibližně po dvaceti minutách, ocitáme v přístavu.
Fotíme, fotíme a fotíme. Poté potkáváme Kubu s Nikol. V cíli  nejdeme společně.

Přístav Chania

Musím s holkami do obchůdků. Nebaví mě to po hodině. Jsem hladová a čekám na Barču s Anet venku, kde objevují pěknou kavárnu. Dávám si, pro mě nezbytnou, kávu. Je mi lépe. Čekání alespoň utíká.

Holky nakoupili a vyrazili za mnou. Vychutnáváme si společně kávu, pizzu i volné chvíle.

Po nasycení našich hladových krků pomalu vyrážíme směr autobusové nádraží a čekáme raději dříve na spoj. Čeká nás dlouhá cesta.

Čekání si krátíme v místní čekárně. Kupujeme ještě lístky na autobus a jedeme domů na Bali. Odjíždíme z Chanie něco kolem 19:30 a na hotelu jsme v 22 hodin.

Maják na konci přístavu, který je pro město Chania typický. Můžete to vidět téměř na všech pohlednicích města.

Procházka přístavem

Fotky z přístavu

Pózy s městem Chania v pozadí

Zde odpočívám na ''stejdži'' ve městě Chania

Cesta od autobusu na hotel je opět zajímavá. Už delší čas se bavíme i tom, že se dá plod opuncie - kaktusu jíst.

Můj nápad je velmi spontánní. Chci to zkusit nyní.

Jak jsem jedla kaktus - opuncii
Trhám tedy plod opuncie do klobouku. Ano, do klobouku. Do mého slamáku. Chtělo by to nyní pracovní rukavice. Ty ale v kabelce nemám. A nemám je vůbec s sebou v Řecku. Co vám budu povídat.

Jde se jíst. Rozpůlím plod opuncie. Ochutnám. Samozřejmě že nejím slupku s bodláky. Nechutná to špatně. Těžko to k něčemu přirovnat. Chuť zeleniny ovoce. Půl na půl. Trochu jako sladší kivi.

Přesto, že si dávám pozor, zůstane mi pár bodláčku v prstech rukou a také v jazyku.